Ačkoliv si
již lidé navykli třídit odpad a
elektrospotřebiče a dávat je k dalšímu
zpracování, málokdo ví, jak se vlastně s
výrobky nakládá.
„Já jen vím, že na sídlišti Skalka v Chebu
existují nějaké dílny na elektroodpady,
ale nevím, co v nich dělají. Docela by mne
to zajímalo,“ zajímal se Cheban Jan
Dvořák. V chráněných dílnách chebské firmy
MARKETA - REMONE s.r.o. popsal vedoucí
Zdeněk Bambousek, co se se spotřebiči děje
dál. „Nejsme jen skladiště odpadů,“
poznamenal. „Naše práce spočívá v tom, že
elektrospotřebiče členíme na různé
skupiny,“ vysvětlil. „Na monitory a
televizory máme linku, která nám umožní
odstranit nebezpečné látky z obrazovek.
Také naši lidé ručně rozebírají všechny
ostatní výrobky, kromě ledniček a zářivek,
na ty nemáme technologii,“ řekl. Odpad se
po rozebrání rozdělí na jednotlivé
komponenty, jimiž jsou plasty, železo či
barevné kovy. Ty potom firma dodává
konečným zpracovatelům a jen minimální
procento končí na skládkách. „Tímto
způsobem se chrání životní prostředí a
zejména dochází k úspoře energií, které
jsou třeba na výrobu například barevných
kovů,“ poznamenal Bambousek. „Za loňský
rok jsme zpracovali skoro 500 tun odpadů,
ročně vyprodukujeme k dalšímu využití 100
tun železa a desítky tun barevných kovů a
plastů.“ V dílnách pracují zdravotně
postižení lidé a z 90 procent se jedná o
osoby nad 40 let. Aby byli i oni chráněni
před hlukem z linky na zpracování
monitorů, uvažuje firma o její
modernizaci. Dosud se totiž sklo z
monitorů řeže a zvuk řezaného skla proniká
i ven z dílny na sídliště Skalka. V
současné době řeší čeští legislativci, co
se zpracovaným sklem. Na výzkumu se podílí
také MARKETA - REMONE s.r.o., která
zkoumá, zda by bylo možné jej využít
například ve stavebnictví. „Zároveň děláme
opatření, abychom snížili zatížení okolí
dílen,“ řekl ještě Bambousek. „Jako
opatření ke snížení hlučnosti jsme
vyasfaltovali štěrkovou příjezdovou cestu,
ačkoliv byla hlučnost ještě v normě.
